Category Archives: Co nás učí zvířata

SBOHEM, MILI! ANEB NÁVRAT DOMŮ

SBOHEM, MILI! ANEB NÁVRAT DOMŮ

S přicházejícím podzimem loňského roku přišlo i zásadní rozhodnutí. Zrálo a gradovalo to dlouho. Až to vygradovalo. Mili, naše 5tá fenka, plemeno Vestaj – vesnické tajemství, pořád utíkala z domu. Každý vhodný moment využila a vzala roha. Samotné útěky by nebyly takovým problémem, jako to, že při těchto expedicích honila kočky sousedů i na jejich vlastním dvoře, štěkala na lidi na ulici a lezla všude, kde neměla.

Zamezit jí v únicích se mi moc nedařilo. Zvýšili jsme plot a nic to nepomohlo. Mili se naučila skákat výš. Přivádělo mě to k pocitům vzteku, strachu i beznaděje.
A nejvíc to vyvolávalo strach, že přijde konflikt s lidmi z vesnice. Spolu s Mili jsme procházely různými fázemi. Já si hledala v jejím chování své a pracovala s tím.

Byla období, kdy se mi to hodně dařilo a Mili zůstávala doma. A pak zase fáze jednoho útěku za druhým. Směrovala jsem pozornost na otázku: „Co dělám špatně?“

Pak mi došlo, že to mohu pojmout jinak. Né, co dělám špatně, ale co mohu dělat jinak?

Co mi Mili ukazuje pozitivního?! Mili si jde za svým. Mili se neohlíží zpět a na nikoho. Ráda honí kočky. Kočky jsou symbolem svobody. Pro mě to byla symbolika být naplno se své síle. Jít do sebe, neohlížet se. Radovat se a chytit svoji svobodu.

Občas se nám stávají zvláštní věci.

Venčím psy večer před spaním, jdeme po vsi, už se vracíme. A mezi domy vyběhne kočka. Možná kocour. Jdu se psy na vodítku, oba jsou našponovaní, Mili kvílí, protože chce na kočku. A právě ona se zachovala netypicky. Místo toho, aby utekla, rozhodla se jít proti nám. Začala prskat a startovat na psy. Já zapřená, přetahuji se se psy, kdo z koho. Jestli je udržím nebo ne a oni skončej na kočce. Snažím se ty dva v plném adrenalinovém dopingu odtáhnout od ní dál.

Logika říká, že když se vzdálíme od kočky, ona bude mít prostor a uteče. Kočka ale nereaguje na moji logiku a po každém našem pohybu dozadu, jde stále proti nám, jeden prskající výpad za druhým. Je půlnoc, jsme pod bytovkou, kvílí kočka, kvílí psi a já se potím hrůzou, co s tou nekonečnou situací. Další kroky na ústup a zaplaťpánbů, kočka se konečně dává na útěk. Jdeme domů a já cítím, že tohle nějak nemám zapotřebí. Že co když si to způsobuji sama tím, že lpím na tom, že Mili má žít s námi, když jsem si ji jednou pořídila.

Uplynulo pár dní a já pocítila, že je to tu. Že je tu náš rozchod. Rozhodla jsem se, že to udělám. Napíšu inzerát a najdu nového majitele pro Mili. Nevěděla jsem, jestli jsem sketa a nedala jsem to – nepochopila jsem, co mi ukazuje nebo je to něco, co doopravdy chtějí naše duše. Nechtěla jsem se jí zbavit, protože mi působí problémy. Cítila jsem, že to musím, chci udělat. Že dlouhodobě jedeme všichni, celá naše rodina v negaci a že něco se musí změnit.

Rozhodla jsem se.

Moje mamka si bere Mili k sobě na dva dny. Je neděle ráno a já a Bruno jedeme spolu autem. Prociťuji cestu bez Mili a koulí se mi slzy jako hrachy. Dochází mi moje rozhodnutí. Cítím velikou bolest. A stejně tak cítím, že je to tak dobře pro nás všechny.

A tady přichází zajímavý rozměr celého rozchodu. Cítím to celé velice intenzivně. Rozchod. Je to rozchod nejen s Mili, ale i s jedním mužem. S mužem, kterého se mi nedařilo pustit. Cítím, že se rozcházím s Mili a zároveň, že mi to pomáhá pustit i jeho. Rozcházím se i s mužem. A vím, že obojí je třeba dokončit. Děkuji Mili za vše, s čím mi pomáhá.

Od podání inzerátu za tři dny píše pán, že se do ní zamiloval. Když mi dochází, že je to tu, opět brečím, je to síla. Další vlna rozchodu uvnitř mně i venku. Mili odjíždí a já cítím klid. Ticho je ve mně. Vyrážíme s Brunem na dlouhou procházku. Cítím se jako po flámu.

Mili se vrací domů

Po pěti týdnech mám nepříjemný sen. V tom snu se Mili u pána necítí dobře a je šťastná, když mě vidí. Vyvolává to ve mně silné pocity, brečím a přeji si jediné „Ať se děje to nejlepší a Mili je dobře!“ Odžívám si své pocity, jestli jsem udělala dobře nebo ne. Pár dní nato mi pán píše, že se mají fajn. Je to zrovna 6 týdnů, co jsou spolu. A za dalších pár dní nato sms: „Prosím, pohlídala bys Mili? Jdu do nemocnice.“ Odpovídám: „No jasně!“ A už si pro ni jedu. Pán píše druhý den a ptá se, jak se Mili má. Nezmínil ani náznakem, že si ji nevezme zpět. Prostě se už neozval. Vlastně nevím, co se stalo. A je mi to jedno.

Obrovsky mi pomohla ta 6-týdenní dovolená bez Mili. Uvolnila jsem se. Pustila jsem mnohé. I to, že něco musím! Že tu není jiné řešení. Řešení jsou různá. Je to jen o tom, zda-li se bojíme nebo ne dělat věci, které se „nedělají“ nebo za které bychom dříve my odsoudili druhé! A že já bych dříve takový čin odsoudila. Nyní jsem sobě i jiným dala svobodu v rozhodnutí. Navíc věřím tomu, že i Mili se na své rovině /minimálně duše/ rozhodla tuto zkušenost získat.

Být živý nebo mrtvý?!

A co nám to tedy všechno přineslo?! Více svobody na mnoha úrovních. Uvědomila jsem si spoustu svých strachů, proč Mili nepouštím z vodítka tam, kde mohu. A začala jsem ji pouštět. Což nám oběma, vlastně i Brunovi, přineslo o mnoho víc radosti a klidu. Mili běhá kolem nás. Běhá a běhá jako torpédo. S jazykem na vestě a šťastná. Přijala jsem variantu, že když se od nás vzdálí a potká ji myslivec, může i zemřít. Ale co je lepší?! Mít ji stále na vodítku, kdy to trápí ji i nás. Nebo jí dát svobodu, ve které žije naplno a přijmout i možný náhlý konec?! Být na jejím místě, vyberu si Žít naplno.

A také si to vybírám. Mili mi to ukazuje dnes a denně. Stejně jako mi skrze vodítko ona i Bruno ukazují další věci. Jako je např. být se sebou i s nimi ve spojení. Vše, co s nimi zažívám, mě dokola upozorňuje na mnohé o mně. Nic není náhoda. Jsme si vzájemnými zrcadly.

Pořád se učím.

Jsem vděčná za všechny zkušenosti s nimi získané. Učím se svobodě, žití naplno i přijetí odpovědnosti. Také pouštím své strachy. Před prvním puštěním Mili z vodítka jsem si uvědomila, že žiji ve strachu, co se může stát a přitom se to ještě ani jednou nestalo. A takto bych mohla prožít celý život, ve strachu, že se může něco stát!!! Nebo taky ne!

Proto volím žití, a když se něco stane, stavím se k tomu v daný moment a řešení přichází to nejlepší pro všechny zúčastněné!

S Láskou a přáním svobody nám všem,

Pavlína