PRÝ ŽE, RÝŽE, PÍŠU SMUTNÉ VĚCI

PRÝ ŽE, RÝŽE, PÍŠU SMUTNÉ VĚCI

Po předchozím příspěvku jsem potkala kamarádku a ona povídá: „Když píšeš ty smutné věci, měla jsem chuť tě obejmout.“

„Aha! Já píšu smutné věci?! Takhle jsem to nemyslela. Mně je dobře. I když je mi blbě! Vidím kolem sebe lidi, co se cítí občas, jindy často sami. Bez ohledu na to, zda-li žijí sami, mají rodinu, partnera, žijí na vesnici nebo ve městě. Já se taky někdy cítím sama, i když vím, že nejsem. A nejvíc mi pomůže, když to s někým sdílím. Nejvíc pomůže, když mi ten druhý řekne, že se taky cítí někdy sám. Pak zaprvé vím, že v tom nejsem sama 😀 a hned se ten pocit rozpouští. A zadruhé si okamžitě uvědomím, jak je to zbytečné a že si mohu vybrat ze škály mnoha jiných pocitů a pohledů na věc. Právě proto píšu o tom, že mi není pořád jenom hej.“

Abyste věděli, že v tom nejste sami. Abychom si o tom mohli povídat, a taky se tomu zasmát. 

Pavlína

About the Author

Zanechat odpověď