CO KDYBYCH PUSTILA SEBE Z VODÍTKA?

CO KDYBYCH PUSTILA SEBE Z VODÍTKA?

Někdy se sebe ptát, zda-li se v těch věcech moc pitvám?

Vím, kterých lidí se zeptat, aby mi odpověděli, že jo!!!

Vím, kterých lidí se zeptat, aby mi odpověděli, že je to tak naprosto v pořádku a jen ať se pitvám! 😀

No! (Povzdech.) 🙂 A pak jdu po ulici a potkám ženu důchodového věku. Ženu, kterou jsem svého času měla za takovou náhradní mámu. Ještě před tím setkáním si v sobě prožívám nahromaděné emoce a teď je tu ona. Mám chuť zhroutit se jí do náruče a rozplakat se na celé kolo. Objímám ji, ale nehroutím se. „Ona i lidé kolem by to nepochopili,“ jede mi hlavou. A tak se držím. Přeci to zvládnu jako jindy.

Co by se stalo, kdybych to vážně pustila?! (Směji se.) Jak by se asi tvářila ta žena? Jak by se tvářili ti kolem? Jak mě by se ulevilo? Vím, že kdybych dala volný průchod svým emocím, tak by to v ten moment byla síla.

Možná, pravděpodobně určitě by si někteří mysleli, že se stalo něco hodně vážného. A ono stalo. V mém srdci je bolest. Taková jako když dítě spadne, odře si koleno a brečí na plné kolo. Dospělí se leknou a běží zjistit, co za pohromu se stalo. Ale jakmile zjistí, že je to „jen“ odřené koleno, často říkají (především starší generace nebo nevědomí rodiče): „To nic není! To je JEN odřené koleno!“ Jenže to dítě to BOLÍ! Tak moc to bolí. A ono to potřebuje nechat vyjít ven. Když se tak stane, tělo i srdce se uvolní a bolest je za chvíli pryč.

Naopak, když se dítě naučí zatnout, přestat brečet bez volného průchodu emocí, tak se ta bolest uzavře uvnitř. S přibývajícími roky je tam těch bolestí víc a víc, až se srdce uzavře a my se naučíme mít masky a postoje. Naučíme se vše možné, jen neumíme být sami sebou.

Co kdybychom se stali otevřeným prostorem? Co kdybychom vyjevovali o sobě, o svých radostech, ale i bolestech třeba jen o deset procent víc než doposud? Co vše by to mohlo vynést napovrch? Co vše by se mohlo změnit? Čím vším můžeme být?

Já si nechávám otevřený prostor výzvy na příště, až mi zas bude ouvej. Až se budu chtět projevit, tak jak není obvyklé. Dovolím si aspoň o deset procent víc než uznám za vhodné. Třeba se zhroutím někomu novému do náručí! A pokud to budete právě vy, tak už víte, co se děje! 😀

Pavlína

About the Author

Zanechat odpověď